Články

Zápis z testu: Střelba, exploze a hromady mrtvol

Úvod

Dlouho jsem si myslel, že mimoherní informace, abstrakce od postavy, nereálnost a podobné věci, jsou nevkusné zlo. Podobný názor jsem měl na jednrázové hry, přímou inspiraci v počítačových hrách a přílišné akci.
Když jsme se se spoluhráči rozhodli testovat Střepy Snů, dobrovolně jsme souhlasili používat metahru a přimhuřovat oči nad nereálností tam, kde reálnost brání zábavě. Tentokrát jsme vyzkoušeli i ono další zapovězené ovoce, a hned všechno dohromady – hráli jsme akční jednorázovku, inspirovanou světem Warhammer 40.000.
Už začátek byl plný extrémů. Já byl až do nedávna zvyklý plánovat dobrodružství týden dopředu, nenechat si do toho mluvit a mít vše co nejvíc promyšlené. Tentokrát nás jednou večer napadla základní kostra hry, druhý den ráno jsme to navrhli dalšímu hráči, odpoledne společně vytvořili postavy a načrtli zápletku. A večer už se hrálo.

Postavy a zápletka

Protagonisty příběhu byli dva imperiální vojáci, granátometčík Conrad Faa a člen speciálního komanda kaskrin, radista a průzkumník James Schwatsky. Oba byli součástí 82. cadianského regimentu, vyslaného dobýt zpět ztracenou provincii ze špinavých pracek orků. Celý regiment se na pochodu zastavil a průzkumný oddíl byl vyslán napřed pročesat džungli. Bohužel téměř okamžitě z hustého porostu začali vybíhat orkové, kulky létaly vzduchem, granáty vybuchovaly a tanky střílely. Oba hrdinové ale během bitvy ztratili vědomí.
Když se James probudil nedaleko v lese, bylo ticho a klid. Celý průzkumný oddíl mrtvý, vysílačka spálená. Popadl zbraň a opatrně se vydal na bojiště. Tam našel jediného přeživšího, Conrada. Během chvilky se dali oba dohromady a začali přemýšlet, co dál. Všechny vysílačky, které našli, byly rozbité. Ani jeden netušil, kdo vlastně vyhrál. Z bojiště vedly stopy tanků.
Usoudili, že buď garda vyhrála a táhla dál, nebo vyhráli orkové, tanky ukradli a odjeli bůh ví kám... Tak či onak, rozhodli se je sledovat. Jejich cíle byly jasné – ve zdraví zjistit, co se stalo, a snad i najít zbytek regimentu.

Akce

Protože popisovat celý děj by bylo příliš rozvleklé, popíšu jen pár nejzábavněších scén. Nejlepší na hře bylo, že každou zajímavou scénu jsme si barvitě popsali – hráče i vypravěče k tomuhle systém motivuje tím že, aby mohli využit různé statistiky, musejí je nějakým způsobem zanést do hry. Což se realizuje právě skrz popis scény a děje.

Vojáci se rozhodli putovat po stopách tanků. Vyjeté koleje je vedly širokým korytem ve skalnatém terénu. Po dvou dnech je v noci překvapil hlídkující ork, kterého sejmuli poměrně snadno. Oba ale znali základní poučku: kde je jeden ork, tam bude více orků. Nehodlali na ně čekat a raději se vzdálili. Zvědavost je přeci jen přemohla, a tak se schovali tak, aby viděli na svou původní pozici.
Orkové se skutečně po chvíli ukázali, v nepříjemném počtu 15 bojovníků. Zastavili a zpozorovali mrtvolu. Jejich vůdce (podle zvyku ten největší) vydal rozkaz, aby pročesali okolí. Vojákům došlo, že orkové je najdou. Proto Conrad vystřelil granát, dokud byli pohromadě. Nemířil moc přesně, a tak jich pár přežilo. Vojáci se rozhodli vsadit svůj život na tmu a špatnou mušku orků. Vzali nohy na ramena. Jedna z mnoha kulek však škrábla Conradovu nohu. Nevydžel a bolestí padl na zem. Útěk byl nemyslitelný. James potlačil strach a tasil šavli. Orkové, rádi že, našli společnou řeč, přestali střílet a vrhali se na něj. První z nich ve své zuřivosti neohrabaně naběhl Jamesovi na nastavenou čepel. Druhý dopadl podobně. Vůdce a zbylí tři orkové už dobíhali k Jamesovi.
„Pojď na férovku, jestli jsi chlap!“ zakřičel James směrem k vůdci. Odmítnout výzvu od malého, slabého člověka, by byla zbabělost. „Ten je můj!“, zastavil své tři spolubojovníky. Ork mocně máchal sekerou. Jeden sek James odklonil jen tak tak, čehož vůdce využil a zasadil sokovi tvrdý úder pěstí do žeber. Bolestí a silou toho úderu, James padl na záda. Zatímco se sbíral ze země, ork se rozmáchl ke smrtícímu úderu. Vítězoslavně se zašklebil – aby o zlomek vteřiny později zemřel s úžasem v hnusné tváři a dírou v hlavě. Conrad využil překvapení a vkleče pálil zběsile dál. Výkřik posledního ze tří orků utnula Jamesova šavle.

Zde se systémově projevily v prospěch hráčů jejich bojové role, Granátometčík a Kaskrin. Nepříznivě Conradova zvolená slabina, Raněná noha, díky které běžel příliš pomalu a dostal další zásah.

Po nějaké době se postavám podařilo najít vesnici orků, James se vplížil dovnitř a zmocnil se ukradeného Lemann Russ tanku. Později, když uháněli pryč, podařilo se jim vyhrát přestřelku nad hlídkou orků a zachránit tak život další ztracené skupině gardistů.
Gardisti naskákali dovnitř, ale příliš klidu se jim nedostalo – potyčka je zbrzdila a ve tmě za nimi se objevily reflektory pronásledovatelů. James vyjel s tankem z obrovského koryta, kterým doposud jeli, čímž se výškově ocitli nad tankem orků.
Conrad vypálil jako první, ale náboj dopadl několik metrů mimo. Orkové opětovali palbu bez pobízení, ale jejich gunner mířil jen o málo lépe. James byl odhodlaný nenechat těch šest lidí zemřít, dupl na plyn a manévroval, jak uměl. Conrad znovu vypálil. Opět minul, ale uvolnil několik velkých kamenů, které se skutálely do koryta, čímž zpomalil orkský tank. Najednou se však odkudsi objevila další dvě vozidla ozbrojená granátomety a raketomety. Začali pálit a hlína létala až do kabiny Lemannu (v tu chvíli už měl uražený poklop). James otočil tank téměř na místě, aby se do přestřelky mohly zapojit i gardisti sedící v kulometných věžích. Orky ve vozidlech to dost vyvedlo z míry a kulomety s nimi udělaly krátký proces. Conrad vystřelil napotřetí, a tentokrát konečně mířil dobře. Když se kouř rozptýlil, odhalil zničený tank a převrácené raketometné vozidlo. Gardisté vyhráli.

Conrad opět těžil ze své role Granátometčíka, která mu dávala solidní znalost balistiky granátometných zbraní. James, zvyklý z různých průzkumných misí prchat všemi možnými prostředky, těžil z role Průzkumník, a taky ze zvolené osobní hodnoty Solidarity vůči ostatním vojákům. Já využil mechaniky gradace a vložil do hry další vozidla, o kterých na začátku potyčky nikdo nevěděl.

Pokračovali dál, až zaslechli rachocení kovu a zahlédli světla. V korytě, směrem z orkské vesnice, jelo cosi dalšího k nim.
Po chvíli se to přiblížilo dost na to, aby rozeznali přibližnou konstrukci vozidla – jednalo se o neozbrojený transportní kolopásový náklaďák. Motorka, která zpoza něj vyjela na bok, byla orkské velikosti a ohromná postava řidiče dále napovídala, že je orkské výroby. V sajtkáře napůl stál další ork a střílel z kulometu po náklaďáku.
Gardisti se rozhodli řidiči náklaďáku pomoct a James na věži tanku zasedl ke kulometu. Začal pálit, řidič motorky zrychlil. Když James konečně orka provrtal dávkou kulek, motorka téměř narážela do auta. Ork na sajtkáře byl totálně hardcore a nehodlal potupně chcípnout jako jeho kámoš. Hodil kulomet na korbu a přikrčil se ke skoku. Jak se odrazil, motorka nabourala. Dokázal to, zachytil se korby a jal se šplhat nahoru. James střílel dál, ale teď si musel dávat navíc pozor, aby nesejmul i řidiče náklaďáku. Střílel dost opatrně, a tak ork na náklaďák vyšplhal. Ork popadl kulomet, a a stihl vystřelit krátkou dávku, než jej James konečně zasáhl. Náklaďák zpomalil a neohrabaně zastavil. Vypotácel se z něj gardista, z pravé ruky mu tekla krev. Jeho spolujezdec se bohužel setkání s osádkou tanku nedožil...

Tentokrát se jednalo o Jamesovo one-man show, protože Conrad neměl odkud střílet. Využil opět své role Kaskrin a Solidarity s nebožákem za volantem auta. Situaci mu stěžovalo Raněné rameno, k této charakteristice přišel při předešlých konfliktech.

Vděčný vojín se přidal k nim a vysvětlil jim, že byli zajati a vězněni v orkské vesnici. Využili zmatku při Jamesově a Conradově hlasitém útěku, aby sami taky uprchli. Vojín použil funkční vysílačku z vozidla, zavolal velení, a dostal pokyn, aby se dostal na nejbližší relativně bezpečnou pozici – kótu 413, kde se udála počáteční bitva. James nahradil rozbitou vysílačku tanku za tu z náklaďáku a jeli rychle dál. Kontaktoval velení a držel se rozkazů, směřovali na zmíněnou kótu, kde pro ně měla přistát Valkýra, vzdušný transport.
Na kótu se dostali poměrně rychle, ale její bezpečnost zpochybnila masa orků, která se náhle objevila.

Bitva, která se pak odehrála, byla dost napínavá a hráči do ní zanesli snad všechny možnosti, které mohli, ale bohužel by její popis zabral příliš mnoho prostoru. James v ní poprvé a naposled využil i své role Radista, díky použité vysílačce, kterou urgoval ten zatracenej transport. Podobně Conrad konečně využil role Kempr, protože oproti předešlým bitvám konečně seděl v nehybném, dobře obrněném tanku a z bezpečí kropil přibíhající davy orků.

Orků bylo hodně, opravdu hodně, a už začali hrdiny pomalu udolávat. Během pár okamžiků, které hrdinům museli připadat proklatě dlouhé, konečně přiletěla Valkýra. Všichni vyskákali z tanku a tak rychle, jak jen mohli, naběhli do obrněného vzdušného transportéru. Valkýra zažehla motory a zanechala vzteklé davy orků hluboko pod sebou.
Tuhle bitvu služebníci imperátora přežili…

Slovo závěrem

Na to, jak málo jsem se oproti svému zvyku mohl připravovat, jsme to společně zvládli celkem dobře. Nekonaly se žádné složité intriky ani hra neměla žádné zvláštní poslání. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že zápletka i děj byl velice jednoduchý. Zlý jazykové by měli v tomhle případě pravdu – ale my jsme si ověřili, že i taková hra může být zábavná!

Hráli

Josef „Častolov“ Ospalík (James Schwatsky)
Ladislav „Odolen“ Dvořák (Conrad Faa)
A já, jako vypravěč.

 

- Martin "skewer" Pospíšil 21.12.2008

 

<< zpět na články

 

© Midnight Theatre