Články

Zápis z testu: Moskva

Prostředí: Město roku 2600, Orwellovský svět zítřka – vedoucí roli převzal komunismus.
Téma: Vyšetřování spolku Svoboda, jeho zničení
Žánr: Akčně-mysteriozní detektivka (Žánr se nám vůbec nepovedl, bohužel).

„Povedlo se nám to, co generace minulé nezvládly, i když se k tomu přiblížily. Povedlo se nám po celé Evropě zasít mír, svobodu a třídní rovnost. Již nejsou rovní a rovnější, již nejsou chudí a bohatí. Jsou jen lidé. Všichni lidé jsou si rovni a mají stejně. Každý má vše! Každý má co potřebuje. Nejsou hladomory, neštěstí ani smutek. Více již není závisti, chudoby ani utrpení. Podařilo se nám zvítězit, podařilo se nám porazit imperialismus, majetnictví a světové zlo!“
Úryvek z projevu generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany sovětské Evropy (KSSE)

O zápisu

Hra se uskutečnila v nočních hodinách. Ač jsme začali poměrně brzo, dlouho nám trvalo dohodnout prostředí, žánr a téma hry. Podařilo se a my zvolili Moskvu budoucnosti ovládanou komunistickou stranou. Chtěli jsme si zkusit akční detektivní příněh s prvky podivností – takové psycho. Zde se objevil první obrovský potenciál hry, ve které jsme se rozhodli testovat – Střepů snů. Tento potenciál se projevil jak na tvorbě postav, tak na dynamice hry (uvidíte později).
Hráči měli ztvárnit postavy agentů toužících odhalit a zničit hnutí Svoboda. Všichni se nadšeně pustili do tvorby postav. Jak to tak bývá, i mezi postavami se objevila krysa – agent, jehož cílem nebylo zničit svobodu, ale naopak jí napomoci. Další z postav byla odlišná tím, že chtěla zbohatout jakýmkoliv způsobem. Dáma, vyšetřovatelka byla hnána touhou svést vůdce skupiny a svalovec jednotky tušil, že někdo z jeho kolegů je zrádce...

O příběhu

Skupinka agentů, z nichž jeden byl krysou a spolupracovníkem Svobody, se vypravila do čtvrtě pro politicky nevhodné obyvatele. Komunismus dal lidem práci, svobodu a hospodářskou stabilitu, ale ve finále neměl nikdo nic – kromě stranických vůdců, vojáků, policistů a tajných agentů. A mnozí z nich chtěli mít víc a víc. Jako třeba Nikola Iljič, jehož hnacím motorem byly a stále jsou peníze.
Krátkým pátráním v nebezpečné čtvrti, kam i policisté chodí jen trénovat střelbu se skupinka tajných agentů dostala do baru „U Cara“ - už sám název naznačoval mnohé. Atmosféra podniku a podvné znaky, jakož i americká vlajka daly jasně najevo, že kladivo udeřilo hřebíček.
Eva Jekatěrina začala hypnotizovat očima jednoho z dobře vypadajících mladíků. Ostatní se rozhlíželi a tipovali, kdo by mohl být členem protivládní organizace a kdo nikoliv. Každý z hráčů se snažil v baru plnit nějaké cíle své postavy. Po svobodě pátrali všichni, ale jen jeden s cílem zničit své kolegy.
Skupince se podařilo naplánovat bombový útok na sochu Stalina s pomocí několika lidí z baru a tedy ukázat, že jsou proti straně a tyranii komunistů. Jeden z hráčů plnil cíl své postavy tím, že zatelefonoval na policejní ředitelství a vše tajně udal.
Hráč, jehož postava pomáhala Svobodě, se rozhodl a začal jednat na vlastní pěst – provedl bombový útok na nádraží metra i na sochu Stalina. Oba úspěšně, i když to tak nevypadalo (v prvním hodu neuspěl a málem se prozradil). Jeho akce ovšem vyvolala pozdvižení policejních orgánů a i když pomohl podzemnímu hnutí, z dlouhodobého hlediska nic výhodného.
Situace se zkomplikovala tím, když Sergej ve snaze zachránit Svobodu označil své tři přátele za agenty a v baru se zdvihla obrovská přestřelka. Chvilku to vypadalo nehezky, ale zkušení agenti proti několika teroristům – je jasné kdo zvítězil. Sergej byl spoután a šupem dopraven na ministerstvo vyšetřování.

Strhující finále

Finále se neslo v duchu boje postavy proti postavě. Vladimír Iljič se nabídl, že zrádce pustí, když mu zaplatí a navíc mu předá vše, co za celé vyšetřování nahrál a natočil. Ten souhlasil. Ve vyšetřovací místnosti, v přítomnosti plukovníka se strhla mela – každý agent chtěl více než ostatní a jeden označoval druhého za zrádce. Vladimír Iljič uvolnil pouta zrádci a dal mu šanci k útěku, Snažil se jej zezadu zastřelit, jenže prchající zrádce měl jiné plány – vrhl se na svého osvoboditele a snažil se mu vytrhnout zbraň a střílet.
Eva, která jen tak tak uhnula před svištící kulkou, zakročila a začala pálit do zmítajích se těl. Bohužel se takhle zblízka nedokázala trefit do svých bývalých přátel. Vladimír Iljič nakonec přemohl Sergeje, zrádce byl spoután a zmlácen.
Postavy dostaly odměnu a byly poslány na dovolenou... na Sibiř.

- Roman Hora 15.7.2008

<< zpět na články

 

© Midnight Theatre